Tenhle článek je pro všechny, kdo si občas vyjdou na Lysou horu, ale nejsou to žádní horalové. Pro ty z vás, kteří chtějí vidět neskutečné výhledy, ale neujdou 20 kilometrů s převýšením 700 metrů nebo víc.

Je pro vás, kdo se rádi procházíte v přírodě, občas zvládnete nějaký kopec, máte už kvalitnější obuv, ale zároveň nejste žádní zkušení turisté. Tak se usaďte. Dám vám pár tipů, jak si užít Dolomity v červnu jako začínající horalové, začínající turisté nebo prostě neturisti.

Myslím si, že jsem nikdy neviděla krajinu, jako je tahle. Naprosto mi vyrazila dech. Už při vjezdu do prvních serpentin jsme oněměli úžasem nad tím, co se nám rozprostíralo před očima. Jak jsme autem jeli dál a dál do nitra této krajiny, otevírala se před námi panoramata, která byla jedno krásnější než druhé. A to jsme byli teprve na začátku.

Tady tip na ubytování u paní Aliny. Byla to boží a ubytování bylo perfektní. A teď už vám budu vyprávět náš příběh o Dolomitech. S tím, že závěr naší dovolené jsme strávili u Gardy.

Měli jsme to naplánované tak, abychom měli zajímavá místa vždy blízko sebe. Chtěli jsme stihnout dva až tři kratší výlety za den. Nechtěli jsme nic extrémně dlouhého, ale chtěli jsme vidět to nejlepší a pokud možno se vyhnout davům.

Takže vám rovnou řeknu i to, kdy kam vyrazit, kde se dá zaparkovat a jak se vyhnout tlačenicím. První den jsme zamířili na Lago di Sorapis a Lago di Braies.

První den: Lago di Sorapis a Lago di Braies

Na Lago di Sorapis jsme vyrazili hned ráno. Vyjížděli jsme už v šest, abychom byli na parkovišti okolo osmé hodiny. Parkoviště bylo v tu dobu úplně prázdné a platí se zhruba 10 eur za celý den. Parkovat se dá i podél cesty, ale to už bylo v osm hodin plné. Zvolili jsme tedy placené parkoviště a vyrazili po stezce, kterou vám sem přiložím ZDE.

Jedná se o trasu dlouhou zhruba 12–13 kilometrů s převýšením okolo 500 metrů. Přesto je to poměrně pohodová trasa. Většinu času jdete do mírného kopce, občas narazíte na prudší úseky nebo místa, kde se jde po skalách. Všude jsou ale lana, kterých se můžete přidržovat, takže je to zvládnutelné.

Je to nádherná trasa a prakticky neustále máte po levé straně úžasné výhledy. Nahoru jsme šli něco přes dvě hodiny a další hodinku jsme strávili u jezera. Rozbalili jsme si náš piknik a naobědvali se s výhledem na tu nádheru.

Postupně se to nahoře začalo plnit. Jezero si můžete obejít. My jsme došli zhruba do poloviny a rozhodně doporučuji dojít alespoň na vyhlídku. Chata byla bohužel zavřená, ale i tak jsme byli naprosto spokojení.

Když jsme se kolem poledne vydali zpátky dolů, potkávali jsme už mnohem více lidí. Jakmile jsme ale postupovali dál po trase, lidí zase ubývalo. Nezažili jsme žádné zácpy ani tlačenice. Jen pár turistů, kteří úplně nevěděli, jak se chovat při míjení na úzkých úsecích.

Za mě je ale Lago di Sorapis výlet, který zvládnou i začátečníci, pokud nemáte úplně nachozeno. Jen si vezměte pořádné boty. Nemusí být kotníkové, ale měly by mít dobrou podrážku a zesílenou špičku. Kamenů je tam hodně a občas se můžete nepříjemně nakopnout.

Lago di Sorapis rozhodně doporučuji.

Oběd u jezera Misurina

Cestou k Lago di Braies jsme se zastavili u jezera Misurina, což je další nádherná oblast.

Je zde skvělá restaurace s nádherným výhledem – MALGA MISURINA. Rozhodně doporučuji se tu zastavit. Jídlo bylo za rozumnou cenu a opravdu kvalitní. Doporučuji noky nebo těstoviny se sýrem a místní šunkou. Naprosto skvělé.

Lago di Braies

K Lago di Braies jsme dorazili až kolem čtvrté hodiny odpoledne a i tak jsme bez problémů zaparkovali přímo na parkovišti P1.

Když jsme se bavili s místními, říkali nám, že přes den bývá úplně plno. Většina lidí ale přijíždí mezi devátou ranní a třetí odpolední. Potom začínají odjíždět.

A přesně v tu dobu jsme přijeli my.

Zažili jsme nádherné světlo a celé jezero jsme si obešli. Trvá to asi hodinu až hodinu dvacet. Není to nic náročného, ale není to vhodné pro kočárky, protože na trase je několik schodišť.

Tady máte pár fotek, ať vidíte, jak to tam vypadá.

Poté jsme vyrazili na večeři. Cestou k ubytování jsme si vytipovali pizzerii a skočili si na jídlo. A cestou zpátky jsme ještě zažili nádherný západ slunce na jednom z horských průsmyků, přes které jsme přejížděli.

Bylo to nádherné, ale už jsme byli unavení, byla nám zima a těšili jsme se do sprchy. Takže jsme se moc nezdržovali a vyrazili domů.

Druhý den: Lagazuoi a Passo Giau

Hned ráno kolem osmé hodiny jsme vyjeli směrem na Lagazuoi. Bylo to zhruba hodinu od našeho ubytování.

Nahoru jsme vyjeli lanovkou, kterou jsme si koupili dopředu. Stojí přibližně 20 eur na osobu. První jízda je v devět hodin a lanovka jezdí každých 15 minut. Samotná cesta trvá asi tři minuty.

Protože jsme přijeli brzy, našli jsme místo na spodním parkovišti, které je zdarma.

Nahoře jsme se chvíli kochali výhledy. Je tam i menší občerstvení a můžete dojít téměř až na vrchol. Počítejte ale s větrem a kamenitým terénem, takže si vezměte vhodné oblečení.

Pak jsme si řekli, že bude fajn sejít dolů pěšky. TRASA ZDE.

No… jenže ještě ležel sníh a některé úseky byly trochu poničené. Místy jsme museli přecházet přes kameny, některé části byly prudší a s volnými kameny. Jakmile jsme ale překonali první část, cesta se výrazně zlepšila.

Pokračovali jsme dolů po serpentýnách a kamenitých cestách a ty výhledy opravdu stály za to.

Podle mapy měla cesta dolů trvat asi hodinu a půl, ale šli jsme ji přes dvě hodiny. Přiznejme si to — nejsme horalové, takže jsme šli pomalejším tempem. Ale zvládli jsme to bez problémů.

Po sestupu jsme se zastavili v restauraci Baita. Opět skvělé jídlo, rozumné ceny a nádherný výhled. Mají krásné venkovní posezení, takže rozhodně doporučuji.

Potom jsme pokračovali na Passo Giau a to bylo něco!

Passo Giau

Na Passo Giau jsme dorazili asi za půl hodiny. Původně jsme měli dojít až k Lago delle Baste. Když jsme se ale podívali na převýšení, zjistili jsme, že je poměrně velké, a protože jsme byli unavení ze sestupu z Lagazuoi, rozhodli jsme se to tentokrát vynechat.

Došli jsme jen na krásnou vyhlídku – horské sedlo (mapa zde). Byli jsme tam úplně sami. Měli jsme výhled do dvou údolí, nádherné počasí a dali jsme si tady zasloužený odpočinek. Leželi jsme v trávě, poslouchali přírodu a jen se kochali.

Passo Giau rozhodně doporučuji. Pokud máte dost energie, můžete pokračovat až k Lago delle Baste, ale upozorňuji, že stoupání je opravdu pořádné. My už ten den neměli potřebu lámat vlastní rekordy.

I tahle krátká stezka ale stála za to. A dokonce jsme tam viděli sviště. I když jenom z dálky. Takže Passo Giau, krásné výhledy do údolí, pohodová stezka bez velkého převýšení a zážitek zaručen.

Třetí den: Alpe di Siusi a Santa Maddalena

Třetí den jsme se rozhodli strávit dopoledne na Alpe di Siusi a odpoledne vyrazit na sever směrem k Zanser Alm a St. Maddaleně.

Alpe di Siusi

Vyráželi jsme brzy ráno a na místě byli okolo osmé hodiny. Parkoviště hned u vstupu na lanovku bylo ještě volné. Platí se přibližně 2 eura za hodinu. My jsme si zaplatili čtyři hodiny a zamířili k lanovce.

Lanovku jsme kupovali online. Lístek funguje přímo v mobilu a bez problémů ho můžete koupit i v den odjezdu. Nemusíte tedy řešit rezervaci dlouho dopředu. Pokud by se zhoršilo počasí, můžete termín využít jindy. Lístek se kupuje na týdenní slot. 

Pod lanovku Moun Sec jsme dorazili mezi prvními a nahoru jsme vyjeli hned po otevření kolem 8:30.

A ty výhledy…

Už ve chvíli, kdy vystoupíte z lanovky, pochopíte, proč sem lidé jezdí z celého světa. A proč jsou ochotni zapaltit 40 Euro za cestu.

Tady přikládám trasu, kterou jsme šli. Má zhruba pět kilometrů a vede kolem horské hospůdky, kde si můžete dát výborný štrúdl, obložený chléb s místními surovinami nebo Aperol. Poté pokračujete dál po trase s výhledy, které jsou jednoduše nádherné.

Došli jsme až dolů… A protože jsem už několikrát zmínila, že nejsme úplně kovaní turisté, rozhodli jsme se šetřit síly. Za 10 eur jsme využili lanovku Al Sole, která vás z nejnižšího bodu vyveze zpět nahoru k výchozímu místu pod Mount Sec. Odtud už pak sjedete lanovkou zpět do Ortisei, kde máte zaparkované auto.

Celá trasa nám zabrala necelé čtyři hodiny, a to včetně zastávky na jídlo, focení a kochání se výhledy.

Alpe di Siusi patří mezi nejhezčí místa, která jsem kdy navštívila. A když vyrazíte hned ráno, téměř nikoho nepotkáte. Teprve později se oblast začala výrazně plnit, ale to už jsme odjížděli.

Měli jsme s sebou vlastní oběd, takže jsme si dali jen tuňákový salát v konzervě a krekry a vyrazili dál.

Zanser Alm a Santa Maddalena

Původně jsme zamířili do Zanser Alm. Podle recenzí tam mělo být parkoviště. To tam sice bylo, ale bylo celé uzavřené. Vybíralo se vstupné a rezervace se řešila online a douhoooo dopředu.

Nám se tehdy nepodařilo dohledat, kde ji koupit, takže doporučuji si to předem pořádně zjistit.

Pokud chcete jít krásnou trasu Via Odle, rezervujte si vstup dopředu nebo přijeďte opravdu velmi brzy ráno. V okolí totiž prakticky není kde zaparkovat. Je to poměrně odlehlá oblast.

Nakonec jsme tedy zamířili zpátky do Santa Maddaleny.

Auto jsme nechali na bočním parkovišti za přibližně 2 eura na hodinu a prošli jsme se trasou, kterou přikládám. Výhledy byly opět nádherné.

A vlastně nám to úplně stačilo. Protože jako neturisti jsme měli trochu respekt z toho, jestli by Via Odle už nebyla na hraně našich možností.

Přesto vám trasu přikládám. Jednou si ji určitě projdu.

Ve Svaté Magdaléně jsme si užívali výhledy přes panorama kostelíku a okolních luk směrem k vrcholkům v oblasti Zanser Alm. Byla to nádherná, nenáročná procházka s výhledy, které vypadají jako z pohlednice.

A tím skončil náš třetí horský den.

Čtvrtý den: Rifugio Viel del Pan a rozloučení s Dolomity

Čtvrtý den jsme vyrazili opět kolem osmé hodiny ráno na Passo Pordoi.

Odtud jsme šli k Rifugio Viel del Pan.

Je to nádherná trasa. Na začátku vás čeká stoupání, ale potom už pokračujete po krásné vrstevnici. Celou dobu máte před sebou masiv Marmolady s jejími zasněženými vrcholky.

Trasa má přibližně šest až sedm kilometrů tam i zpět.Pokud dorazíte brzy ráno, zaparkujete zdarma.

Tahle trasa patřila mezi naše nejoblíbenější a jsme moc rádi, že jsme ji zařadili. I jako neturisti jsme si tady mohli užít výhledy, které působily skoro nereálně. Na konci vás čeká horská chata s toaletami a možností dát si něco k jídlu nebo pití a chvíli si odpočinout.

Pokud budete mít čas jen na pár výletů, Viel del Pan bych rozhodně zařadila mezi ně. Opět ale platí – mějte dobré boty a počítejte s tím, že v horách se počasí rychle mění. Nám přálo, ale víme, jak to v horách bývá.

Po návratu z Rifugio Viel del Pan jsme už začali sjíždět směrem k Lago di Garda.

Karersee: Rozloučení s Dolomity

Po Rifugio Viel del Pan jsme sjeli zpátky dolů a pokračovali směrem k Lago di Garda. Než jsme se ale definitivně rozloučili s horami, zastavili jsme se ještě u jezera Karersee.

Jezero si můžete obejít po nenáročné trase dlouhé zhruba 1,5 až 2 kilometry. Není zde žádné výrazné převýšení a parkování stojí přibližně do 5 eur.

Na návštěvu vám bohatě stačí hodinka. My jsme to za tu dobu krásně zvládli a potom pokračovali dál.

Takhle jsme se rozloučili s Dolomity.

A právě tohle jsou tipy, triky a trasy, které zvládnete i vy, pokud nejste zkušení turisté. A pokud jste naopak zdatnější, můžete si jednotlivé výlety kdykoliv prodloužit.

A hlavně tipy, jak se vyhnout davům…

Příjezd k jezeru Garda

Po příjezdu na ubytování u jezera Garda jsme ještě zajeli na večeři do města Garda. A to byla asi nejlepší restaurace, kterou jsem kdy v Itálii navštívila. Velké porce, super ceny a k tomu zdarma apertiv, limoncello a malý domácí sorbet! Jmenuje se Bussola. Prošli jsme se centrem a poté vyrazili na vyhlídkové místo Punta San Vigilio.

Popravdě jsme byli zpočátku trochu zklamaní.

Připravte se na to, že velká část poloostrova je soukromá. Nachází se zde beach kluby a soukromé areály. To ale neznamená, že se sem nedostanete.

Jeďte přímo na Punta San Vigilio, jako byste mířili do resortu. Těsně před bránou do beach klubu ale odbočte doprava. Nachází se tam olivový háj s parkovištěm zdarma.

Jen pozor. Po desáté hodině večer, kdy se zavírají kluby, se zavírá i parkoviště. Věřím ale, že v tu dobu už budete dávno pryč.

Poté pokračujte pěšky rovně až na konec cesty kolem klubu. Dojdete ke staré stavbě, kde odbočíte doleva. Otevře se vám výhled na starý přístav.

V přístavu je restaurace. Pokud zde chcete strávit více času, doporučuji dát si pivo nebo Aperol. Je sice o něco dražší, ale dostanete k tomu občerstvení, čerstvé olivy a bruschettu s jejich pomazánkou, takže se to vlastně docela vyplatí.

Pak už si jen najděte místo, projděte se až na konec mola a užijte si západ slunce.

Takhle vypadalo naše první seznámení s jezerem Garda.

Poslední den: Lazise a Sirmione

Poslední den patřil už jen jezeru.

Ráno jsme vyrazili do města Lazise, kde jsme si dali snídani v místním podniku: Pasticceria Dolci Segreti | Pasticceria Artigianale Lazise. Doporučuji nechat si poradit od místních. Jsou velmi příjemní a rádi vám doporučí, co je nejlepší.

Mají zde čerstvé snídaně, slané toasty, slané croissanty a také obrovský výběr sladkého pečiva.

Po snídani jsme zamířili k přístavu, odkud nám jel trajekt, který jsme měli koupený online.

Naším cílem bylo Sirmione.

Po příjezdu jsme si prošli místní uličky. Bylo už znát, že jde o výrazně turističtější místo. Lidí zde bylo mnohem více než v Dolomitech. Došli jsme až na konec poloostrova k pláži, kde jsme se vykoupali. V beach baru jsme si dali drink, poseděli ve stínu stromů a užívali si výhled na jezero.

Potom jsme se vydali zpátky přes město. Dali jsme si zmrzlinu, procházeli se uličkami a kochali se výhledy.

Následně jsme se trajektem vrátili zpět do Lazise.

Tam jsme si dali výbornou večeři a prošli se po městské pláži. Další objev: Trattoria Pizzeria „Dal Baffo“ -nejlevnější italské jídlo za celou dobu, naprosto super atmosféra i obsluha.

A právě Lazise nás příjemně překvapilo. Pokud hledáte místo ke koupání s krásnou a dobře přístupnou pláží, za nás jednoznačně Lazise. Byli jsme z něj nadšení. Navíc jsme zde zažili nádherný západ slunce.

Potom jsme se vydali zpátky k autu na parkoviště, které je zdarma. Níže přikládám jeho polohu.

A pak už zpět na ubytování, zabalit věci a připravit se na odjezd. Druhý den ráno jsme vyrazili zpátky do České republiky.

Kde nakoupit jídlo

Pokud nechcete utrácet každý den v restauracích, nebojte se nakupovat v síti DeSpar nebo Interspar.

Najdete tam skvělé lokální potraviny, sýry, prosciutto, různé druhy pečiva, pistáciové krémy a další dobroty. Bez problémů si z toho připravíte vlastní svačinu i večeři.

Rozhodně doporučuji vyzkoušet stracciatellu nebo burratu. Mají ji tam za dobré ceny a je opravdu výborná.

Na závěr

A dovolím si jednu prosbu. Dodržujte pravidla. Choďte po stezkách, nenechávejte po sobě odpadky, buďte ohleduplní a nebuďte zbytečně hluční (např. pouštět si nahlas hudbu opravdu ruší ostatní…)

Někteří turisté se bohužel neumí chovat a za mě je škoda, když vás v tak krásné přírodě někdo vyrušuje z obyčejného kochání.

Buďme k sobě navzájem ohleduplní.

Pár tipů na cestu…

A ještě jeden tip na cestu domů.

Určitě cestou narazíte na nějaký větší Interspar. Zastavte se a nakupte si pár italských dobrot domů. Rozhodně to stojí za to.

Tak snad se vám bude tenhle článek líbit. Níže ještě přikládám orientační rozpočet na osobu (jeli jsme ve čtyřech, auto se spotřebou průměrně 6l v dieslu).

Pokud přemýšlíte nad tím, jestli jsou Dolomity vhodné i pro méně zkušené turisty, za nás rozhodně ano.

A pokud jste méně zkušení řidiči, nebojte se serpentin. Jeden nebo dva dny za volantem vás naučí mnohem víc, než byste čekali. Jen jezděte opatrně, dávejte pozor na cyklisty i motorkáře.

Někde bývá provoz větší, ale jsou i úseky, kde pojedete dlouhé minuty a nepotkáte skoro nikoho. Maximálně nějakého sviště nebo srnku.

Tak si to užijte a mějte se krásně.