Levné letenky z Vídně naši partu nalákaly na srpnový výlet do Rumunska. Do této země jsem se vždy chtěla podívat, opravdu mě lákala její rozmanitost. Po letošní zkušenosti si však dám od Rumunska chvíli pokoj. A ptáte se proč? Je možné, že nám jen nepřálo štěstí či se sešlo více náhod, ale tato dovolená byla docela komplikovaná.
A jak to teda probíhalo, co bylo super a na co si dát v Rumunsku pozor, vám povím níže.
DEN PRVNÍ – CESTOVNÍ ÚTRAPY
Podle plánu jsme vyjeli přímým vlakem do Vídně (z Ostravy). Cesta ubíhala rychle a my se bez potíží dostali na letiště. Podle letového plánu jsme měli odletět už v 19:10, ale… Zpoždění rostlo, měnili se jeho důvody, až jsme nakonec odletěli s pětihodinovým zpožděním.
Jak se zabavit na letišti? My vyzkoušeli poprvé v životě lounge a opravdu se to vyplatilo. Skvělá večeře, deserty, káva, víno a různý alkohol podle libosti a zdarma. Kdyby jste někdy byli ve Vídni na Terminálu 3, tak pro členy Revolut je tam výhodnější vstup. My byli na terminálu 1 a i přesto se to vyplatilo! Na jednoho to vyšlo okolo 850 Kč (lístek pro dva vyšel levněji). Po zavření lounge jsem hráli karty a vyhlíželi náš let. Letěli jsme s Ryanair. Nyní budeme žádat o kompenzaci za zpožděný let víc jak o tři hodiny (přes společnost Cloudclaim).
Do Bukurešti jsme dorazili okolo třetí ráno. Ubytování nám mezi tím zrušilo naši rezervaci, i když jsme měli zaplaceno, ale nestihli jsme checkin, i když jsme s nimi komunikovali v průběhu celého večera.
A co ted? 9 lidí v noci v neznámém městě… Vytáhli jsme google a začali hledat hotely, pár jsme obepsali přes whatsapp a nakonec vyšlo ubytko kousek od hlavního nádraží v hostelu Popcorn. A bylo to super. Moje poprvé v hostelu, ale čisté a pohodlné postele (patrové) i čisté povlečení. Jen koupelna tak trošku neudržovaná se smradlavým odpadem. Ale po celém dni to bylo už jedno a my padli únavou.
Z letiště v Bukurešti jeďte do centra vlakem. Zastávka je před letištní budovou a platíme kartou v terminálu uvnitř vlaku (jako v Ostravě). Průvodčí po vás bude chtít vidět potvrzení o zaplacení z vaší mobilní bankovní aplikace.
DEN DRUHÝ – HORKÁ BUKUREŠŤ
Když jsme se okolo 11 postupně vzbudili z komátu, domluvili jsme se s majitelem hostelu, že si u něj schováme batohy a šli jsme se projít po Bukurešti. Městu se říká „Paříž východu“, ale popravě nás tak nezaujala. Bylo to možná únavou nebo tím, že bylo 37 stupňů ve stínu. Ale rozhodně doporučuji na oběd tuto restauraci, super jídlo kousek od centra – George and Dragon.
Prošli jsme si hlavní ulici, od opravdu velkolepé fontány, až k největšímu parlamentu. Kdy větší vládní budova už je pouze Pentagon v USA.
Poté se vydali z hlavního nádraží (opravdu přes den rušné místo) přímým vlakem do Constanty. Cíle naší cesty. Vyberte si vždy co nejlepší vlak s nejméně zastávkami a ideálně i první třídu. Budete vděční za klimatizaci a místo na sezení.
Při západu slunce jsme dorazili do přímořského letoviska a pomocí aplikace Bolt vyrazili na Mamaia beach, kde jsme byli ubytování. V noci jsme ještě skočili do moře a dali si večeři v Havana baru (rádi používají česnek a drinky jsou tu dražší, než byste čekali, na to se připravte).
DEN TŘETÍ – PLÁŽ
Zde jsme vyrazili na pláž, která se táhne na kilometry doprava i doleva. Je velká, takže jsme nikdy neměli pocit „hlavy na hlavě“. Všude plážové bary a možnost za 30 lei pronajmout lehátka. Ale pozor, nikde zde nemají veřejné WC. Půjčili jsme si šlapadlo a odpočívali. Na oběd jsme zašli do Blue Acqua Restaurant. Já s přítelem na půl měla talíř s malými rybičkami, rybími karbenátky, smaženými krevetkami a rybí pomazánkou. Super, fakt moc dobré. Někteří účastníci zájezdu si dali však rybu s polentou a nebyli z ní nadšení. Na stole je QR kód, tak ho načtěte a uvidíme menu i s fotkami! Západ slunce jsme šli pozorovat na druhou stranu, na umělé jezero na druhé straně Mamaia beach (přejdete napříč do 10 minut).
Po západu slunce jsme si koupili v supermarketu drinky a šli si sednout na pláž.
DEN ČTVRTÝ
Jedeme do centra Constanty. Opět jsme si vzali Bolty a jeli jsme. Široké a čisté pláže, plážové bary a dokonce i veřejné toalety (ale turecké!). Po dopoledne stráveném na pláži jsme vyrazili k přístavu Tomis na oběd, poté se prošli k historické budově Casina a najednou už byl čas jít k molu, kde začínala naše plavba.
Plavba plachetnicí při západu slunce okolo Mamaiy byl skvělý zážitek. Při zastávce jsme skákali do vody, popíjeli jsme víno (mohli jsme si vzít na palubu vlastní pití i jídlo) a kochali se vlnami a občas viděli i skákajícího delfína.
Rozhodně doporučuji, super komunikace (přes WhatsApp) i zážitek 🙂 Společnost haipeiaht.ro.
DEN PÁTÝ – VYSNĚNÉ COSTINESTI
Tenhle den byl opakem toho předchozího. Vlakem jsme ráno vyrazili do nedalekého města, o kterém psali všude na internetu, místní o něm básnili… město zvané Costinesti. A jaká byla realita? Rozpálené a poměrně špinavé město přecpané místními. Doslova hlava na hlavě na jediné plážičce, která v okolí zůstala, jelikož celý břeh Costinesti byl v rekonstrukci! Ano. Čtete dobře. V letní sezoně Rumuni začali obřími bagry opravovat břehy v délce několika kilometrů…
Kousek od ikony – ztroskotané lodě – jsme našli rožek pískové pláže, která však byla obklopena chaluhami a kamenitým dnem… S dvěma přáteli jsme se rozhodli doplavat až k lodi (nebyla vůbec daleko), ale jak jsme se blížili, tak jsme dostali strach z poměrně rychle projíždějících, turisty přecpaných, rychločlunů, které by nás mohli snadno přejet… které bezhlavě kroužili kolem vraku…
Po obědě jsme se vydali na vlak zpátky, do naší velké a čisté Mamaiy. Jediné plus pro Costinesti je to, že je zde jídlo a pití výrazně levnější.
Cesta vlakem byla však to nejhorší, co nás ten den potkalo. Nebyly místa do první třídy, tak jsme si řekli „hmm, no tak co.. “ a to byla chyba. Téměř hodina v přehrátém vlaku naplněném po poslední místo bez jediného možného okna k otevření. Tohle bylo to pravé pekelné Rumunsko…
Naštěstí jsme se dostali zpátky domů a večer si zaplavali v čistém moři a dali si drink na skoro prázdné pláži. Poté jsme vyrazili zkusit pořádné místní rumunské jídlo. Protože opravdu to není tak snadné ho najít, všude mají spíše italskou či americkou kuchyni. Já si dala tradiční Sarmale – mleté vepřové v zelném listu s kukuřičnou polentou (kupodivu nejlepší z toho všeho, co jsme si dali) v Casa Romaneasca.
DEN ŠESTÝ – POSLEDNÍ
Ráno jsem si se dvěma kamarády přivstala na východ slunce. Pak už jsme dopoledne vyrazili na vlak a směr Bukurešť.
Celé dopoledne nás trápilo, že nemáme v našem letadle pro provedeném check-inu přidělená sedadla. Letěli jsme zpátky do Vídně s Austrian Airlines a začínalo nás to děsit. Z nádraží jsme vzali bolty a uháněly na letiště, ať zjistíme co znamená „Waiting list“. A long story short, opravdu to znamená, že nemáte místo a neletíte… Společnost prodala o hodně více míst, než byla kapacita letadla a tak jsme čekali, zda se ještě nějaká místa uvolní, nakonec nás do Vídně doletělo 6 z 9. Bylo to šílené. Jednomu řekli, že má zkusit čekat na let v sedm večer do Vídně, že se mu možná uvolní místo. Další dva posadili na letadlo s přestupem v Curychu, do Vídně měli doletět v deset večer. Jenže jejich letadlo se rozbilo. Z ranveje je poslali zpátky na terminál kvůli pokaženému záchodu a let zrušili, bez náhrady. Domů se dostali po celonočním otravování letecké společnosti až za 24 hodin po nás.
To byla dovolená, co? 😀
Finančně to nebylo šílené (kromě jídla a alkoholu). Na jednoho nás to vyšlo asi na 13.000 Kč včetně plavby lodí, letenek, ubytek, taxíků, jízdenek a jídla.